Zkuste někdy připojit k cívce bez jádra stejnosměrný voltmetr.
Poté zkuste zasunout do této cívky magnet ve tvaru např. válce nebo kvádru (prostě nějaký podlouhlý), aby tvořil jádro cívky.
Pozorujte, co udělá voltmetr: Na chvilku naměří nějaké napětí. Zasunutím magnetu do cívky se na cívce indukovalo napětí. Velikost tohoto napětí závisí na síle magnetu. Polarita tohoto napětí závisí na tom, jakým pólem tam ten magnet zasunete.
Indukované napětí ovšem hned zase zaniklo a voltmetr měří dále nulu. Zkuste magnet zase vyndat. Opět se indukuje stejně velké napětí ovšem s opačnou polaritou.
A právě na tomto principu se vyrábí střídavý proud v elektrárnách. Je tam generátor, jehož obrázek je zde:
Odkaz na zdroj obrázku.
Celá kružnice je obal vnitřku generátoru. Uprostřed je magnet, který je přidělaný na hřídeli, která vyčnívá z generátoru a něco ji mechanicky roztáčí. Tím se točí magnet, který je velice silný a vytváří magnetické pole v okolí 3 cívek, které jsou v generátoru. Tyto 3 cívky jsou navzájem posunuty o 120° a je od nich vyvedeno vedení přes transformátory a elektrickou rozvodnou síť.
Napětí v elektrárně je takto vyráběno ve 3 fázích. Elektronická zařízení jsou ovšem jen na jednu fázi. Graf průběhu jedné fáze je tento:
Zde je odkaz na zdroj tohoto obrázku
Zatímco stejnosměrné napětí se získává zpravidla z elektrických článků (chemické energie), tak střídavé napětí se získává zpravidla z magnetického pole.
Průběh stejnosměrného napětí tvoří prostě rovná přímka. Při zatíženém el. článku je to křivka, která pomaloučku klesá, protože se článek vybíjí.